Konstrukční parametry a metody výpočtu deskových výměníků tepla

Konstrukční parametry a metody výpočtu deskových výměníků tepla zahrnují především následující aspekty:
Výpočet tepelné zátěže Q: Tepelná zátěž je klíčem k výběru deskového výměníku tepla a lze ji vypočítat pomocí vzorce Q=G ·ρ· CP ·Δ t, kde G představuje hmotnostní průtok, ρ představuje hustotu, CP představuje měrnou tepelnou kapacitu a Δ t představuje logaritmický střední teplotní rozdíl.
Výpočet logaritmického středního teplotního rozdílu Δ tlm: Tento krok vyžaduje zadání parametrů, jako je název materiálu studené strany, vstupní a výstupní teploty a průtok, a také parametry, jako je název materiálu horké strany a vstupní a výstupní teploty. Poté, na základě kvalitativní teploty materiálů na horké a studené straně (t=(t1+t2)/2), dotazujte se na tabulku fyzikálních vlastností a vyplňte různé parametry, jako je hustota, viskozita, měrné teplo a tepelná vodivost. Kniha výpočtů automaticky vypočítá klíčová data, jako je logaritmický střední teplotní rozdíl Δ tlm, přenos tepla, průtok na horké straně a výkon výměníku tepla.
Řešení hmotnosti primární strany: Rozměry potrubí na primární a sekundární straně lze vypočítat na základě rychlosti proudění média.
Určení teplosměnné plochy F: Podle kapitoly 15-7 „Chemical Process Design Manual“ (čtvrté vydání, svazek 1) můžeme vědět, že výběr plochy desek je klíčovým krokem při navrhování deskových výměníků tepla. . Obvykle používáme nejjednodušší vzorec: Q=K × F × t, kde K je součinitel prostupu tepla, Q je tepelná zátěž a t je rozdíl teplot prostupu tepla.
Celkově je porozumění a zvládnutí konstrukčních parametrů a metod výpočtu deskových výměníků tepla zvláště důležité pro zajištění jejich normálního provozu a zlepšení účinnosti přenosu tepla.